20 faktů o Balkáně

Nechtěli jsme si připouštět, že by se mohlo na posledních kilometrech něco stát a tak jsme na to nemysleli a nebléznili. Do Liberce jsme dorazili v pořádku. Nečekaly nás davy, nemávali vlaječkami a neříkali jací jsme machři. Na začátku cesty jsme si říkali jestli budeme mít nějaké technické problémy. Motocykl celou cestu sloužil skvěle svému účelu, pneumatiky IRC na kterých jsme vyrazili nás nikde nezklamali. PCX je dělník.

1. JEDNOU jsme položili motorku na bok

2. JEDNOU jsme spali v hotelu

3. DVAKRÁT jsme se pohádali

4. DVAKRÁT jsme potkali jsme česky mluvící makedonce.

5. Během cesty jsme snědli TŘI sáčkové polévky

6. ČTYŘÍKRÁT jsme byly hosty

7. ŠEST  nocí ve stanu

8. OSM energy drink Fakeer

9. DESET projetých států

10. TŘINÁCKRÁT jsme tankovali

11. SEDMNÁCT balíčků snědeného sušeného masa Jerky

12. Průměrná rychlost 60 KM/H

13. Naše rychlost nikdy nepřesáhla 80 KM/H

14. 88,96 spotřebováno LITRŮ benzínu

15. KAŽDÝ DEN 300km

16. 700 km za den byl náš REKOD za den

17. 4300 ujetých KILOMETRŮ

18. 6500,- Kč nás stál výlet

19. V Kosovu se NEVÁLČÍ

20. Nikdo nás NEZABIL

Poslední dny na cestě

Ten den jsme vstávali zmrzlí. Na stěnách stanu se zkondenzoval teplý vzduch , který jsme ohřáli našimi těly a při sebemenším pohybu jsme dostali sprchu studené vody.

To ráno jsme se váleli ve stanu až do osmé hodiny, než vyšlo slunce a mohli jsme pomalu sušit naše mokré oblečení.  Byli jsme náladou na bodě mrazu a rozhodnutí co nejdříve dojet domů. Vyjeli jsme směrem na sever. Bylo ráno a tak jsme věděli přibližně kde slunce vyšlo a kudy se vydat.  Než jsme se pořádně rozkoukali, byly ve zpětném zrcátku hranice Bosny i Chorvatska a už jsme se blížili do velkého města, ve kterém jsem si udělali zdravotní přestávku, doplnit zásoby, protáhnout se a seznámit se s místními.

Natrefili jsme na místního farmáře čekajícího v autě, který jak nás uviděl dal nám plnou náruč jablek. Asi si nás všimnul díky našemu puchu a unavené vizáži. Nevěděli jsme ani jeden jak mu poděkovat, jelikož jsme to v tom šoku zapomněli. Samozřejmě nás nemohl minout déšť, na který jsme se pouze připravili obléknutím nepomoku. Když se to spustilo, bylo tolik vody, že při 60km/h nám klouzalo zadní kolo sem a tam. Naštěstí jsme to ustáli bez nehody, a co se stane když si motorkář navlíkne nepromok? Přestane zaručeně pršet. To už jsme ale míjeli Balaton a vyrazili směrem Pecs již po námi známe silnici okolo Cseszneki Vár. Byla tma a poprvé za celou cestu na nás začali řidiči v protisměru blikat výstražnými světly, nevím z jakého důvodu, jestli nám něco nespadlo , nemyslí si, že jsme automobil pouze s jedním světlometem nebo proč. Přes silnici nám přeběhla liška a zajíc. Dáša o tom ani nevěděla, pouze registrovala prudké brždění, protože spala. Jak typické...

Do vesničky nedaleko Kút, kde jsme si na rychlo domluvili nocleh jsme se nakonec vydali po dálnici. Na tu jsem najel za Bratislavskou části Lamač. Pro policajty jsme měli výmluvu, že jedeme z Bosny a nechtělo se nám přes ty lesy, protože je to nebezpečné kvůli zvířatům. "Plazili" jsme se osmdesáti kilometrovou rychlostí po dálnici, cesta se vůbec nekrátila. Do toho přišla hmla a bylo to jen horší...Do vysněného hotelu jsme dorazili okolo 11 hodiny. Byly jsme vyčerpaní, měli křeče v nohách, ale byli jsme šťastní, že už nemusíme bivakovat někde celí promočení jako slepice. Těch 700 km, které jsme ujeli byly dlouhé a krásné a občas i křečovité. Ano, tuhle vzdáleost lze ujet i na malém skútru. Celou cestu jsme si říkali jaké to asi je šetřit čas a vozit si prdel na krásném BMW GS a polylkat kilometry. Ale to by nebylo přeci ono...! Proto na příští cestu pojedeme na našem PCXku znovu a přitom si dáme větší porci kilometrů.

Náš rozhovor o cestě s Alešem Poláčkem je k poslechu na stránkách Kolamadolu. Můžete  si jej poslechnout zde www.kolamadolu.cz.

Samozřejmě bychom chtěli poděkovat všem čtenářům, kteří to s námi vydrželi až sem, také fanouškům a hlavně i partnerům, díky kterým by tato cesta byla o mnoho náročnější.

Do Olova za bahnem

Bolelo nás celé tělo z té tvrdé zemi, cítili jsme každý kamínek na zemi a převrácení ba jinou stranu bylo skoro nemožné. Během noci jsme se náhle probudili, když jsme zaslechly kroky zvířete a funění. Asi nás vycítilo jak jsme se ve stanu pohnuli a na chvilinku byl klid. Po chvilce bylo opravdu blízko zašustěl nás igelitový pytlík s odpadky, který jsme nechali vedle stanu. Bouchající plechovku od piva jsme slyšeli se vzdalovat a tak jsme si řekli, že se stejně nenají, nenapije, protože nezaplatil a šli jsme spát.

                                                   

Ukončení skútr sezóny

Chtěli bychom poděkovat partě, která nás dnes 1.11.2014 pozvala na první Listopadovou vyjížďku do Hřenska. DĚKUJEME!

Sraz jsme měli v 10:30 na náměstí v Českém Dubu a čtyři stroje Honda PCX 125 a jedna Yamaha X-MAX 250. "Klidnou", sportovní jízdou jsme se vydali směrem Stráž pod Ralskem, Cvikov, Kamenický Šenov kde nebylo vidět na 20 metrů, Česká Kamenice, Studený, kde jsme si dali v Penzionu Kamzík oběd.

Obsluha byla spíše duchem nepřítomna, z hotovek měli pouze segedín s knedlíkem, který nikdo z nás nechtěl, jako přílohu neměli ani brambory. Zkusili jsme si nejdříve objednat náš oblíbený Ahmad Tea (čaj), pito a polévku. Na výběr byla čočková a krupicová, překvapivě obě chutnaly výborně. Naše hodnocení krupicové ★★★★✯ a čočkové ★★★★★. Nakonec se většina rozhodla dát si i hlavní jídlo. Několikrát jsme slyšeli cinknutí mikrovlnné trouby což v nás nevzbudilo dobrý dojem ale nakonec se to dalo sníst.

Objeli jsme Studený Vrch a pokračovali v cestě do Hřenska, přes Pravčickou bránu, kde jsme si udělali asi tří kilometrový výšlap lesem v moto oblečení, ale nedělalo nám to problém jelikož jsme velcí sportovci a ani jsem se moc nezadýchali. Byli jsme rádi, že si můžeme udělat tak dlouhou procházku. Byl to krásný výhled. Dali jsme si čaj, pivo a opět běželi dolů. Na našem VIP parkovišti jsme si udělali skupinové fotO a frčeli domů přes Hřensko, Děčín, Cvikov prostě po silnici č. 13 do Liberce.

Výlet to byl super a my jsme zjistili, že nás asi baví mnohem více jezdit na výlety s partou a ne jenom sólo. Snad si to brzy zopakujeme...

Nehoda, odpadky a zmrzlina

Ráno jsme se probouzeli docela dlouho, nechtělo se nám vůbec odjížďět a rádi bychom zůstali v hotelu déle ale...

Motoshow Rekord: Brno 2014

První bivak z Maďarska

Shrnutí prvního dne cesty než jsme šli spát v Maďarsku.

PCX po 10 000km

Natočili jsme krátké video o našem skútru. Jak vypadá Honda PCX 125 po 10 000 ujetých km za tři měsíce? Naše zkušenosti, poznatky a dojmy jsou shrnuty do jednoho videa. Jak jsme s ní spokojeni?

Druhý den na cestě

Pokračování našeho putování pokračovalo další den na Slovensku a Maďarsku. Zatím jsme nepotřebovali žádné pasy na hranicích a vše probíhalo v klidném tempu.

co připravujeme

poslední výlet, kde jsme kradli třešně

Na toto léto jsme si s přítelkyní připravili několik určitě zajímavých zemí (Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Makedonie, Albánie, Černá Hora, Chorvatsko a Bosna i Herzegovina). Doufám, že naše cesta nebude mít více než 4300 km z technických důvodů a tím je servisní prohlídka na 8000 km, kterou bych nerad dělal na osmi a půl tisících. Některé tyto země jsem projel s otcem, sice před několika lety a v autě. Jako malý jsem takto s tátou procestoval "skoro" celou Evropu. Nyní po zakoupení motocyklu a pomalé integraci mezi motorkáře s velkým snem opět projet několik zemí.