Rozjíždění a první nejdelší trasa

Jelenia Gora

Nedávno jsme se vrátili z jednoho z naších nejdelších výletů po Čechách a Polsku. Nejprve jsme měli navštívit jednu nejmenovanou kulturní akci v Novém Městě pod Smrkem, ale raději jsme po pár minutách rozhodli odjet.

Sněžka z polské strany

Nejkratší cesta jak utéci od otřesného zážitků byla za hranici Polska. Než jsme dojeli do Szklarska Poreba jsme od Liberce jeli celou cestu na mokru. V Polsku, jakoby jsme se ocitli v úplně jiném kraji. Krásné upravené silnice a především jsme si mohli sundat nepromoky, ve kterých jsme vyjížděli. Po krátké chvilce jsme dojeli do Jelení Hory, kde bylo úžasně teplé počasí. Zastavili jsme se na 10 minut v parku a šli se protáhnout před další jízdou. V místním parku jsme narazili na živou hudbu a bavící se lidi, kteří zpívali a užívali si slunečného dne.

Na krajích mapy České republiky jsme měli naštěstí zakreslenou alespoň malou část Polska. Značení měst a
vesnic je v Polsku stejné jako u nás, takže stačilo si pamatovat dva body před námi a dalo se jet. Po bloudění v městě Kowary, kde jsme neviděli ani jednu značku ukazující na CZ, jsme se z placky rychle vyškrábali do více než 1000 metrů nad mořem, odkud byl krásný výhled do okolní krajiny.

Zdlouhavý sjezd na našem skútru nebyl nijak dramatický, ale na viditelně mokrých silnicích ve stínu jsme se museli krotit. Nevím z jakého důvodu, ale cesta přes Vrchlabí se mi moc nezamlouvá a tak jsme se vydali delší jižní cestou. V Hostinném jsme si zastavili na svačinu v Penny, kde prodavačka namarkovala housku velikosti kaiserky v hodnotě 28,- kč dvakrát za sebou a tak jsme si raději nakonec koupili obyčejné rohlíky.

Odpočinek přímo na silnici

V Jičíně jsme se napojili na pro mě velmi známou a nudnou silnici č. 35, každých pár stovek metrů vesnice a v každé druhé měří. Odbočili jsme se podívat na Kozákov, odkud byl nádherný výhled do okolí na všechny strany. Už se stmívalo, zatahovalo a tak jsme se vydali domů do Liberce, ještě jsme se zastavili na višně a třešně a už konečně domů. U Maršovic jsme opět po několika spadlých kapkách oblékali nepromoky. Nestihli jsme se ještě ani obléci pod stromem a začalo hodně pršet, po ujetí 200 m se z deště stala průtrž a my jsme jeli krokem, protože jsme neviděli na cestu. Na benzínce jsme si říkali jestli počkat až přestane pršet nebo jet, jelikož oba jsme měli úplně mokré boty, rozhodli jsme se, že nás jizerskohorské počasí už víc naštvat nemůže. Za hranicí Jablonce už nepršelo a v Liberci byly suché silnice, což nás opět nepřekvapilo.

jen tyto dvě jsou publikovatelné

Zkoušeli jsme hodně póz

Závěrem z této cesty jsme zjistili, že jsme do deště vybaveni jen částečně, ani jeden z nás nemá moto boty, které by se nás chránili a určitě se hodili a to samé platí i s rukavicemi, které se ještě teď suší. Po těchto věcech se budeme koukat jako první při nakupování oblečení na motorku.