Pokračujeme dál v cestě

Představujeme vám 4. a 5, den cesty. Projeďte s námi Srbsko od severu k jihu, čeká vás plno fotek a hlavně video.

 Čtvrtý den naší cesty jsme zůstali u naších skvělých hostitelů. Čekala nás obří snídaně z několika chodů sladkých jídel i slaných. Cítili jsme se skvěle. Náš hostitel Petar nás po práci vyzvedl a vyrazili jsme s jeho dalšími přáteli na klidnou vyhlídkovou jízdu po Bělěhradu. Naše první zastávka byla na kopci Avala, na kterém se nachází televizní věž a monument neznámého vojína z první světové války. Vstup ně televizní vež, kám vás vyveze výtah stojí 150 dinárů. Z veže byl ohromující výhled do okolní placaté krajiny.


Poté jsme se vydali konečně do Bělehradu...

V centru Bělehradu jsme navštívili vybrané podniky, které bychom vám chtěli doporučit.










1. cukrárna, na mapě k nalezení zde, která nás neohromila výběrem zmrzlin ale svými chutěmi, které nás nadchly a velkým výběrem pro nás netypických zákusků.

2. podnik, který se nám zalíbil je opravdu malá hospůdka The Black Turtle Pub, kde vařili své pivo, které bylo velmi silné a některým z nás stačila pouze jedna sklenička. Hospůdka se nachází pár kroků od pevnosti Kalemegdan. Byli jsme se podívat i ve staré části města Zemun. Na kopci Torkal se starý kostel, odkud je vidět velká část celého města.



Začalo pršet.... a samozřejmě nás to neminulo. Místo toho abychom si koupili deštníky, chodili jsme si jen tak vesele promočení po centru Bělehradu. Byli jsme všichni totálně mokří, náš hostitel se nám stále omlouval, ale mi jsme mu to neměli za zlé, jsme zvyklí a navíc, byla to celkem zábava.

Když jsme dorazili domů, čekala nás královská večeře, po které nám Petar vyprávěl své zkušenosti s cestováním. Podnikl již několik cest. Jednu do Ruska a druhou do Turecka.Blížil se nám den našeho odjezdu a my jsme si velice přáli u této skvělé rodiny zůstat.

Pátý den naší cesty jsme se snažili probudit co nejdříve. Zabalení věcí nám trvalo neočekávaně dlouho.

Ráno, když už jsme vyrazili, nevšimli jsme si, že nám po cestě vypadlo několik věcí. Museli jsme se tedy vracet. To se prostě stane...je ale důležité si toho brzy všimnout...
Našim dnešním cílem, bylo dostat se k jezeru Čelije, které jsme si našli na mapě a bylo nám řečeno, že bychom ho měli vidět.. Po cestě jsme viděli i několik zajímavých kostelů, které u nás jen tak neuvidíte. Cesta nám ubíhala po ránu nejlépe, byli jsme plni sil a očekávání, ale když se blížilo odpoledne, přicházel hlad a únava. Doposud naše obědy probíhali tak, že jsme si zastavili na pár minut a něco rychlého snědli /müsli tyčinku, tatranku nebo bonbón/ nechtělo se nám zastavovat a zdržovat se vařením. Na to prostě nebyl čas, jeli jsme na motorku a ne dělat kuchařský pořad ,,Vaříme ze sáčku"

Cestou se měnil i ráz ráz krajiny. Začaly se objevovat kopečky /né zmrzliny/ a na obzoru hory.  A tak jsme se pomalu oddalovali od města Kragujevac a blížili se lázním Vrnjačka Banja, kde jsme si odpočinuli pře další cestou. Slunečnice a obilniny nahradila především kukuřice a ostružiny. Přáli jsme si, zastavit se u nich a všechny ty ostružiny sníst. Jenže jsme poserové a báli jsme se místních, aby nám nevystřelili oko.

Velice rychle jsme vystoupali do nadmořské výšky přes 700 m.n.m., a hledali na mapě jestli jedeme správně. Hondička si to dávala vcelku krásně...Rychlé optání místních nás navedlo správným směrem a my jsme se těšili jak bude vypadat místo na spaní u jezera. Když už jsme viděli jezero na jižním konci, nemysleli jsme si, že najdeme flek na spaní tak rychle. První menší násyp, pár rybářských obytných domků a pastevec s kozami, schovaný za řadou rodinných domků se nám natolik zalíbilo, že jsem si řekli: ,,Tak tady to postavíme!"

Postavili jsme si přístřešek, rozložili spacáky, vytvořili jsme supermegatruper táborák na moderním plynovém vařiči z 21.století, rozsekali meloun na malé kousíčky a tož hodovali jsme. Nechyběla ani krátká chvilka na náš pořad: ,,Jak se máme"